Návrat k lovcům a sběračům (už asi po 100)

 

Naši synci se stali dospělými, bylo to bolestné, ale přirozený vývoj je, nechat je žít. Jde to ztěžka.

Jak tedy vyplnit prostor, který jsme jim věnovali a nyní zeje prázdnotou?  Je nutné najít si nové hry a hračky. Je nutné pochopit viditelnější fakt, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.  Tak co se změnilo…. Můj Marťan se vrátil k rybaření, stal se z něj lovec. (já jsem stále kuchařka a sběračka). Není to tak špatné, konečně jsem začala víc jíst ryby, No, co mi zbývá, dokonce mi i chutnají.

Druhou Marťanovou zálibou jsou houby. Rád je sbírá a rád je jí. Já houby nesnáším a najdu je jen v případě, že o ně zakopnu.

„Kdybys mě měla ráda, šla bys se mnou na houby.“

Bože, jak laciné vydírání.  Jak malé dítě. Po vícerém nátlaku povoluji a slibuji, že půjdu. V duchu si říkám, nadloubu si alespoň borovičky.

 Ale milostivé nebe se nade mnou smilovalo!

„ Co se děje?“

„Jsem u jezírka, rychle pojď a vem mobil“

Naléhavý hlas mě přinutil k pohybu.

„To si neviděla, to si neviděla, musíš mi udělat fotky!“

Nevěřím svým očím. Tohle jsem viděla snad jen v pohádce a teď je to v zahradě.

„Nahodil jsem a chci si odskočit a podívej se, co jsem našel!!!!“

 „To je neskutečné, no hlavně, žes to nejdřív našel a pak si odskočil. Kdo by to řek, že jít na ryby znamená totéž jako jít na houby. Co s tím jako budem dělat?“

„Jak se tak můžeš ptát, budou řízky!“

Dívám se nenadšeně na nadšeného Marťana, který viditelně neví, co dřív. Teď je lovec a sběrač.  Ale co, kdo si hraje nezlobí.

 

                                          1,15kg

Panský hřib alis podborovák                                      Prý skvělá delikatesa