Cesta … tentokráte do Rakous

 

Přesněji… na Gemeindealpen a do Mariazellu.

Při letošní návštěvě pro nás naši přátelé připravili jeden z nezapomenutelných zážitků. Naplánovali pro nás jednodenní výlet do nejvýznamnějšího poutního místa v Rakousku, které samozřejmě patří i mezi nejvýznamnější v celé Evropě. A tak jak je u nás zvykem nic nehrotit, i tento výlet se nesl v duchu, „kein Stress, nur spazieren, guken und essen, trinken….“

Mariezell se nachází ve Steiermarku (Štýrsku). V této spolkové zemi jsem se ještě nikdy nezastavila. Chyba, kterou jsem mohla z části napravit. Při vjezdu do Štýrska vás vítá nápis „Steiermark das grüne Herz von Österreich“.  Snad nic víc by obraz zeleného Štýrska nevystihnulo.  Modrá byla jen snad  obloha nad námi, pod kterými se při trocha fantazii kopce jevily jako vlny zeleného moře.

Na cestě do Marianzellu jsme se zastavili nejdříve v Mitterbachu an der Erlauf, což je jedno z lyžařských a turistických středisek nacházejících se pod 1626 vysokým vrcholem Gemeindealpen, ze kterého se vám naskytne úchvatný pohled. Občerstvit se po zdolání hory  můžete občerstvit v Terzerhausu  nebo, za pěkného počasí, si odpočinou v venku v „relax Zoně“. Ovšem pokud  před sestupem nedojdete  k Gipfelkreutzi (k vrcholovému kříži), jako byste na hoře nebyli, protože onen kříž stojí v nejvyšším bodě.. Doporučuji našlapovat obezřetně, neboť spokojené krávy pasoucí se všude kolem, po sobě zanechávají „páchnoucí stopu“. I když koneckonců, smrad pomine, ale dech beroucí pohled do krajiny zůstane v srdci.

 pohled z Terzerhausu    a     z lanovky

            hora Ötscher                              

Pět kilometrů od Mitterbachu leží pod horou Bürgealpe cíl našeho výletu, městečko a dnes kromě poutního místa i známé sportovní a turistické středisko, Mariazell.

Mariazell uspokojí skutečně všechny, kdo jej navštíví, a to ať má jeho návštěva jakákoliv důvod. Zjistíte, že kromě místních obyvatel, se tu mísí poutníci, běžní „očumující “ návštěvníci (jako my), ale hlavně motorkáři, což mě překvapilo, cyklisté, turisté a ti, kteří zde tráví svou dovolenou.  A nedivím se. Mariazell má co nabídnout v jakékoli roční době.

Naše návštěva nesoucí se již v úvodu zmíněným heslem, je skutečně jen ochutnávkou. Která začala na začátku městečka, kde je parkoviště. Jakmile vyjdete a dáte se směrem k náměstí, jakoby vás pohltil jiný pocit, pocit pohody, odpočinku a alespoň na chvíli se zbavíte všeho, co nechcete.  A když vaši přátelé vědí, kde se posilnit, nemá to chybu.

Pomalu kráčíte směrem k náměstí a zvědavost vás zastaví při pohledu na schodiště před bazilikou, kde se fotí skupina členů spolku, bohužel, moje němčina na vysvětlení nestačila, jen vím, že to má spojitost s horami (kdyby někdo věděl, o koho se jedná, byla bych vděčná, kamarádky jsem se ptala dvakrát, nestačilo to a potřetí jsem to nechtěla riskovat).

Přijdete na malebné náměstí a usmějete se, protože hotely „U Zlatého lva“ nebo „ U Zlaté koruny“ najdete všude, jen poskytují jiný pohled a jinou úroveň.

 A tak jak v mnoha městech máme Pražskou ulici, tady často narazíte na Wiener Strasse, do které jsme zamířili i my. Hned na začátku lze vejít do krámku světoznámé perníkářské rodinné firmy Pirker, při procházce městem zjistíte, co všechno nese v názvu Familie Pirker. Přiznám se, že ani perník ani likér Arzberger jsem neochutnala.

My však cílili na dům jiné rodinné firmy, a to na Wirtshaus Braurei Familie Girrer – Brauhaus Mariazell!

Svatostánek může mít mnoho podob, a zde není co dodat. Pro milovníka tradic, jako jsem já, to znamenalo nedostat se do stavu uvytržení a zachovat si chladnou hlavu nejen při prohlídce interiéru, ale především při pohledu do jídelního lístku.

Vždy hledám typické jídlo a jásám nad zjištěním podobnosti našich kuchyní. Pečené vepřové s štýrským houskovým knedlíkem a zelný salát a místním pivem….božská mana!

Člověk by však kromě hmotné potravy měl občas pozřít i tu duchovní. Mám byla předložena v návštěvě baziliky, která je sama o sobě krásným příkladem rakouského baroka, ačkoliv gotika zde má také své zastoupení. Baziliku doprovází velmi zajímavá historie, která je popsána v mnoha článcích na internetu, a tak se zmíním jen o tom, co mě zaujalo: Mariazellská bazilika vděčí za svou výjimečnost dřevěné románské sošce Panny Marie nazývané Magnus Mater Austria, dále že jednak  na jejím založení má podíl moravský markrabě Vladislav Jindřich  a že jedna z vedlejších kaplí se nazývá Česká kaple, v které najdeme kopii Pražského Jezulátka.    

Za basilikou je vnější prostor, ze kterého vstoupí do Kerzengrotte, kde můžete za své blízké zapálit svíčku.

Co jsem já ocenila, je, že Rakousko  uctívá památku všech, kteří položili své životy během obou světových válek, jak  po pár metrech za Kerzengrotte dokazují  dva pomníky.

Den se chýlí ke konci a co by nám tak ještě dodalo ten pocit, že jste nabíjeni energií jako baterie. Samozřejmě že nelze odjet bez návštěvy jezera Erlaufsee! K jeho  popisu stačí říci jedním nádechem: “Krása!“ . Jeho návštěva byla pro  mě velmi poučná, opět jsem si zavařila mozek němčinou, totiž  restaurace nabízela Saibling oder Forelle. Co je Forelle vím, to je pstruh, ale ta druhá ryba, co připomíná pstruha?! A plave v jezeru!? A tak jsem se poučila z českého internetu, že Forelle je pstruh obecný, kdežto Saibling pstruh potoční a navíc dosazený ze Severní Ameriky. Pro mě jako nerybáře “fakt“ zásadní informace 😊.

Co říci závěrem? Energie z tohoto dne, mě bude pohánět hodně dlouho a jsem ráda.  Pradědečku měl jsi pravdu, roztržení Čech a Rakouska byla chyba.