Kritické mládě

 

Konečně jsem se začala poctivěji věnovat přípravě na Vinařský běh.

Při jednom výběhu se synkem se mi mezi poli dostalo výtky, že bych si měla koupit „něco novýho na sebe“, protože „ta bunda a ty boty sou děsný a eště, že nikoho nepotkáváme“.  Povaze sobě vlastní jsem štěkla, ať nemele a drží tempo a zbyde mu síla na sprinty.  

Následovala drsná poznámka: „Já to myslím dobře, ale kdy chceš vypadat takhle… (a úšklebek)“

„Jak takhle?!“

„No jako že ti je víc, než ti je…“

„Jako že starší ??!!!“ nevěřícně žasnu nad jeho drzostí, kterou on mylně považuje za upřímnost!

„Já bych klidně s tebou na nákup jel, kdybys chtěla….“

Chvíli mi to šrotuje. Že mi to nedošlo! Tak na nákup. Se mnou. Hm.  Tak to jsem zvědavá, co z něj vypadne.  Ale co, chlapec má celkem vkus, alespoň matce řekne, jestli je to OK nebo KO.

„Tak jo, ve středu. A co ta náhlá ochota jen nakoupit s matkou? “

 „Sem si říkal, že bych potřeboval taky pár věcí…..“

„Dobře, pomůžeš mi vybrat věci, abych v nich vypadala na běhání dobře a když budu spokojená, půjdeme si každý po svém a někde se sejdeme.“

„Jasan.“  Odpověď znamenající souhlas.

 Směju se sama sobě, na co všechno mu „jako skočím“ jen proto, že mám možnost být vpuštěna do jeho světa a užít si jeho pozornost. Usmívám se i trochu trpce, protože těch chvil je méně a méně. Už není chlapec, ale mladý muž s vlastním životem.

 Musím říci, že nakupování s „mládětem“ jsem si užila. Zjistila jsem, že je naprosto stejný kritik jako jeho otec. Na běhání mezi poli, lesy atd. mě fakt „vytunil“. Divoká zvěř to určitě ocení.

To hlavní však je, že se jsem spokojená. Na rychlost běhu ani snížení čísla věku to sice vliv nemá, ale alespoň jsem hezky oblečená tzn.., osoba pobíhající v přírodě a připomínající reklamu na Adidas, tak to jsem já.

Jakémukoliv pohybu zdar!