Vzpomínka na pradědečka

 

Díky Hančině kaleidoskopu a především její rubrice o českých značkách na mě dýchla nostalgie starých časů mých předků. Konkrétně při čtení o české firmě Amylon.

Pro vzpomínku na časy minulé uvádím zápis z rodinné kroniky. Záznam, který mi do kroniky diktoval dědeček, se týká mého pradědečka, jenž po vystudování Hospodářské školy v Roudnici začal pracovat na různých panstvích.

      Své první pracovní zkušenosti získal na panství Colorado –Mansfeldů (zde pracoval jako adjunkt).  Kdy odtud odešel do Benešova a vstoupil do služby k Židovi Bauerovi, to přesně nevím, protože v určité chvíli byl víc hajný než správce. On totiž kromě jiného výborně rozuměl zvěři a tehdy se zdržoval na Konopišti „vařenej, pečenej“, ale jestli byl zaměstnancem panství Ferdinanda d´Este, to nevím.

     V roce 1906 odešel do Ronova nad Sázavou, kde přijal místo vrchního správce u dr. Malinského1. Dr. Malinský byl ředitelem dráhy z Německého Brodu do Tišnova, a kromě ronovského panství vlastnil ještě tzv. Hesov, kde byl správcem jeho synovec Hese. Ale když doktor viděl, jak mu to jde od deseti k pěti, dostal otec pod správcování i Hesov. Malinský byl s prací mého otce na výsost spokojen, a protože chtěl jeho práci více ocenit, nabídl mu místo účetního v a.s. Amylonu2, kde by mohl mít lepší finanční podmínky, ale otec odmítl. V té době se otec scházel s jakýmsi Wolfem, zlatníkem a majitelem cihelny. Scházívali se u Fialy ve vinárně, kde mu jednoho dne nabídl ke koupi svou cihelnu. Říkával otci: „Pane správec, vykašlou se na Malinského, já jim lacino prodám cihelnu.“ Také vzpomínám, že Wolf, když byl v dobrém rozmaru, říkával o sobě „jsem zlatník, cihlář a taškář.“

      Ano, taškář to on tedy byl, protože otec nakonec v roce 1911 v Přibyslavi cihelnu koupil. Takovou kruhovou, s 12 komorami, ke které patřilo s výměrou asi 30 ha.

    Otec se sice stal majitelem cihelny, ale dobrá koupě to nebyla. Navíc mu nepřála ani hospodářská situace, tři roky nato, v roce 1914, vypukla válka a cihelna zůstala bez pracovních sil, protože většina mužů musela narukovat. Výroba se zastavila a cihelna se zazimovala. Otec si znovu našel místo správce na velkostatku v Čížkově u Pelhřimova, u českého Němce Liebzeita. Panství mělo rozlohu asi 1100 ha i s lesy. Liebzeit byl z práce mého otce nadšený. Otec měl totiž pro správcování nadání a pod jeho vedením panství začalo prosperovat. Liebzeit byl s otcem možná nadmíru spokojen také proto, že před ním zaměstnával správce, který ho jen okrádal.

Otec ve svém oboru hospodářského správce byl velmi úspěšný, protože být dobrým správcem to předpokládalo mít opravdu zájem o věc, a to otec měl, ale zase na druhou stranu, byl zvyklý kupovat ve velkém – „gross“, a když potom přišel do té cihelny…… Rozhodně se nehodil na řízení malého podniku. Na panství měl adjunkta, šafáře, poklasného…. Nemusel se snižovat k dělníkům. I když musím říct, že to byl noblesní pán. Dokázal jednat jak s Cikánem, tak s ministrem. Byl ohromně pracovitý a přesný chlap. Nejhorší opravdu bylo, že otec nebyl technik.  Byl úředníkem, skvělým účetním, což o něm bylo známo. Snad proto dostal po válce možnost pracovat u akciové společnosti Amylon nebo se mohl rozhodnout zůstat u správcování. Opravdu nevím, proč nechtěl a držel se té cihelny.

1.Malínský, František MUDr., - lékař * 30.11.1850 - Hlinsko + 07.04.1926 – Praha. Český lékař, průmyslník, technik a vynálezce. Byl 15 let lékařem v Hlinsku, od roku 1891 průmyslníkem v Ronově nad Sázavou. Vynalézal a konstruoval nové stroje na výrobu hroznového cukru. Ronovskou továrnu Amylon povznesl na jeden z největších podniků tohoto druhu. Zasloužil se také o rozvoj lihovarnictví a založil lihovarnickou školu. Jeho přičiněním byl založen Ústřední svaz československých průmyslníků, jehož byl v letech 1918-21 předsedou. 1917-20 byl prezidentem Živnobanky a od roku 1925 prezidentem Obchodní a živnostenské komory v Praze.

Komentáře

  1. No, když to někomu pálí, tak proč by se nedržel pálení cihel.😎
    A byl-li Wolf taškář, tak by se určitě v jeho cihelně daly pálit i střešní tašky.
    Dědeček byl byl pravý gentleman rakousko-uherského mocnářství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čím dál tím více přemýšlím nad slovy svého dědečka, který říkával, že jeho otec, můj pradědeček tvrdil: "Tak jako my před válkou (1.světová) se vy nikdy mít nebudete....

      Vymazat
  2. To mne připomíná osudy národohospodáře Hejdy,jehož paměti jsem nedávno četl...Ten ovšem po kariéře novináře, učitele,anazera s podnikatele skončil v 50.letrchbzs katrem

    OdpovědětVymazat
  3. Národohospodáře komunisti nepotřebovali, ti chtěli jen republiku rozkrást, o vztahu k něčemu, co se budovalo a po generace zvelebovalo, o to neměli ani páru.

    OdpovědětVymazat
  4. Zrovna jsem napsala odpověď na Tvůj komentář na svém blogu a píšu tam - možná bys k tomu mohla něco napsat. Teď jsem se dostala na klub blogerů a vidím Tvůj článek - prostě telepatie ☺. Napsala jsi to moc hezky, je dobře, že Ti dědeček do kroniky diktoval. Bylo to moudré a můžeme se jen poučit, abychom dětem v rodině víc vyprávěli nebo je vedli k tomu, vést kroniku. Hezky jsem si početla. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, snad mi čas dovolí, abych se vènovala více rodinnému archivu.😊

      Vymazat
  5. Takovou rodovou historii můžu jen závidět. Můj dědeček zemřel v roce, kdy jsem se narodil, proto neznám ani jej a o pradědečkovi jsem neslyšel už vůbec nic.
    Zajímalo by mě, jak teď se daří cihelnám, mám dojem, že se staví hodně z velkých tvárnic, anebo dokonce se jen montují dřevostavby.
    Ten lékař byl ale renesanční osobnost - lékař, průmyslník, technik a vynálezce, prezident Živnobanky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cihelny byly v celkem blízkém okolí celkem tři, dnes je připomíná jen místní název, i cihelnu, kterou koupil pradědeček, byla spáleniště. S mým dědečkem se věnovali cementařině, přesně, podnik měl název továrna na výrobu cementového zboží. Podnik byl malý, ale úspěšný, čekalo se jen na konec války, aby se mohl rozšířit, bohužel rok 1948 znamenal konec

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky