Studnu lží vlastní všichni, je jen různě hluboká a voda v ní různě kalná

Milá Paměti,

nejdříve jsem Ti chtěla napsat, jestli si pamatuješ, jak i v takové zásadové rodině jako byla ta naše, se dokázalo „pěkně“ lhát….samozřejmě v duchu ochrany rodiny a nejbližších, protože, co si budeme namlouvat, ve jménu rodiny jsme schopni různých věcí ….. Proto se například můj prastrýc, největší obchodník ve městě, nikdy nedozvěděl, že vyvolená jeho milovaného syna pařila do rodiny, kde byli všichni rudí od hlavy až po paty.   V nevědomosti zůstal po zbytek svého života a  v klidu zemřel. Hm… podle mě se musí v hrobě otáčet dodnes.(dej mu Pánbůh pokoj až na věky, jeho synovi též. Tetě ne! Ta ještě pořád žije).

Tato vzpomínka je vlastně jen jedna z mnoha, která potvrzuje, že když už se zachováme tak, že bychom mohli ranit ty, které milujeme (koneckonců nikdy nevíme, kdy nás kdo nebo co kde potká), neměli bychom se  přiznat, ale  srovnat se s vlastním svědomím, abychom nebyli jako ti   rádo by hrdinové, kteří si mylně myslí, že když řeknou pravdu, odpustí se jim a  budou za borce (spíš „blbce“), oddechnou si a tak zvaně hodí své špatné svědomí na ty, kteří jim až do této chvíle věřili.

 Jako kdyby nevěděli, že odpustit můžeme, ale zapomenout…..nikdy! Tedy alespoň pokud patříme mezi všemi emocemi hrající bytosti a ne leklé odevzdané ryby.

(Samozřejmě by bylo nejlepší vůbec takovou situaci neřešit)

Také jsem Ti chtěla psát, jak jsem při svém pravidelném běhu přemýšlela o tom, že takovým okružím studně lží je listopadová „sametová“ (nebo že by socialistická???) revoluce. No.. na osmém kilometru jsem usoudila, že na hodnocení této akce ještě čas nedozrál.

Nakonec mi přihrál příběh sám život.

Moje nejstarší dítě již pár měsíců žije (žilo) samostatně s děvčetem v pronajatém bytě. Proč ne, jsou mladí, dospělí….. Pravda… jako matka, jsem tento jeho počin okomentovala, že jak ho znám, měl by cestovat, věnovat se svým zájmům, bavit se atd, protože na starosti je času dost.

Ve finále mi však  nezbylo nic jiného  než jen čekat, kdy začne v ráji poprchávat,ale  nakonec se strhla pořádná průtrž.

Vše se odehrálo jako podle už tisíckrát obehraného scénáře. Nic nového. Na začátku láska jako trám, ale také kamarádi, které on nechce ztratit a které jeho přítelkyně nesnáší, protože jsou to omezenci a na druhé straně kamarádky, které jsou podle něho přechytralé a k ničemu. 

Proto když se domluvili, že jeden den o víkendu bude mít každý pro sebe…..v duchu jsem se usmála a myslela si, že je to příliš brzo, ale co je to jejich život, jejich volba.

A tak jsem před časem zakopla v domě o zavazadla.

„Co to je“, říkám si otráveně.

„Lže mi!“ slyším známý hlas. A vzápětí se dívám na fotku z mobilu, kterou mu poslali kamarádi.

„ A co ty?!“ ptám se, protože vím o jeho výjezdech s „kámošema“. Nic.  Žádná odpověď.

Co napsat závěrem?

Chlapec už nějaký ten týden bydlí doma a nezdá se mi, že by chtěl změnit ovzduší. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale při psaní ně napadlo, že by možná měl obrazně řečeno zasypat studni lží, protože i když ji vyčistí stejně to nepomůže a že by měl spíš začít hloubit novou s čistou vodou.

Ale je to jeho život, je na něm, jak se rozhodne.

S pozdravem.

Cihelna