Socializace 1 (Sixty+)
Článek patřící do Sixty+. Musím se usmívat, že já
taková územní vlastenka, vysmívající se všem mlaďasům, kteří užívají angličtinu
místo krásné češtiny, teď pokrytecky angličtinu využiji, ale český ekvivalent
šedesát +, se mi prostě nelíbí, není libozvučný, je nudný, na rozdíl z mého
pohledu hravého: Sixty +😊.
Tak tedy žiji stylem Sixty +. Nejdříve děkuji přírodě,
vesmíru a Bohu, že mi dopřávají žít, jak žiji. Co to znamená? No to, co mi na
jaře řekl cynický internista.: Buďte ráda, že žijete!!! A tak jsem ráda, že
žiji. :DDD.
Znamená to například
následující: pořídíte si štěně německého ovčáka a rozhodnete se mu věnovat.
Zmínila jsem se, že psík je náš, ale už jsem nedodala, že
můj a mužův čas je psíka.
Jedním slovem je to neskutečná terapie. Je to něco jako
přírodní nabíječ energie, i když večer si připadáte naprosto vyždímaní. To je
krásný protimluv!
Energie spočívá v tom, že když už nejste „žádná ranní
rosa“, tak na Erlim vidíte, jak ten život se s nikým nemazlí, jak zběsile
utíká a vy jste bez šance ho alespoň doběhnout (prosí vás, je to zbytečné plýtvání
energie, vím to). Jeden měsíc si přivezete štěňátko, ňuňátko, a za dva měsíce v socializačním
kurzu krotíte čtyřměsíčního puberťáka, vaše slovní zásoba osoby s dvěma tituly
se scvrkne na: papat, čůrat, kakat, hop a pokud vás někdo poslouchá za plotem a
slyší: kluci, vy pitomci, neperte se, nech to,
nehoňte se, nejez mu to, neber mu to, nejsou to výkřiky nerudné matky křičící
na synky( i když to bylo stejné) ale člověčí macechy křičící na psy, kteří se
vesele probíhají v majoránce a koriandru a vy se marně snažíte udělat
svazky.
To vše vám pak večer vynahradí jejich motání se v letní
kuchyni, kdy vás bedlivě sledují, zda dodržujete správný postup.
Tak teď já trávím čas
se svými psími chlapci.
Je večer a přichází opět alfa samec smečky: ,,Chlapečkové moji, dostali jste
pořádně napapat, neubližuje vám tady nikdo?“
A tak přemýšlím o tom, že vlastně už rozumím tomu, proč má
každá správná hospodyňka mít v zahrádce oměj šalamounek.
A závěr? Hmm, docházím k závěru, že socializaci
potřebuji spíš já, než ten pes.
Komentáře
Okomentovat