Víkend…a takhle my si tady žijem….

března 28, 2026

Víkend…a takhle my si tady žijem….

Dívám se z okna, myslím na to, co se mi z dnešních naplánovaných činností chce dělat nejméně. Situaci „zanalyzuji“ a docházím k závěru, že nejlépe by bylo nedělat nic, z čehož vyplyne další závěr: „no to, ať tě ani nenapadne a mazej něco dělat!“

Tak tedy ok. Kapra vyfiletuji až večer, až budu dělat štiku. Teď si dám k jídlu jen chleba a šinken mit kéze, abych mohla jít co nejdříve ven zprovoznit „zalejvání“. Pokud nespadnu do jezírka, postříkám hnojivem ještě byliny. Vyperu a pět končím, jdu se realizovat do kuchyně.

Změna. Nejdřív upeču bábovku, pak štiku.

Opět změna. Nejdříve si otevřu lahev vína, upeču bábovku a poté dám péci štiku a vyfiletuji kapra.

Jestliže postrádáte přítomnost maskulin…. zde je příčina…..

„Starší chlapec vyhrál!!! Domluvili jsme se, že pojedeme na mladšího.“

„ Aha...co ta štika?!“

„Tu si dáme zítra.“

V hlavě se mi honí. Aha( po druhé), opět změna. Otevřu si lahev, upeču bábovku, mezitím vyfiletuji kapra a … a udělám si jednohubky se sušenými rajčaty. Najdu si film a budu malovat. Pokud chlapci dorazí, otevřou si lednici, to platí pro pana generálního. Pro synky: ať je nakrmí jejich šamzoletky.

ŠTIKA bude zítra!

Hmm, myslím, že MNĚ by chutnala s toustíky a salátem a dobrým bílým.

Později…

„Ahoj, jsem s klukama, zatím nevíme, kdy dorazíme, až budeme na cestě, dám vědět.“

„Ok. V pohodě. Až dorazíte, tak dorazíte. A zprávu dávat nemusíte!“

„Ty jsi naštvaná?“

„Ne, nechci, abyste mě vzbudili. Koneckonců…Čas strávený se synky….k nezaplacení. Tak mě hlavně mě nevzbuďte! Ráno jdu běhat! A štika bude zítra!“

Asi je moc rozmazluji……

I když i já si ráda pochutnám :)

Tak se alespoň najíme :

dáme si obalovaný květák