A leden je „v tahu“

 

Uběhl rychle, hodně rychle.

Co jsem stihla a co ne?

Stihla jsem si zalyžovat, stihla jsem chodit běhat, stihla jsem zjistit, že je dobře, že jsem ukázněnější a dokážu se kontrolovat, když někdo mele nesmysly, stihla jsem ale zjistit, že je to jen dočasné. Víc jsem se vyrovnala s tím, že synci nejsou zvědaví na má moudra, že nemám hotovou rozvahu na sezonu, plány na předělání zahrady a vůbec… a vůbec jsem si uvědomila, jak je důležité pečovat hlavně o sebe.  

A že už přestanu malovat kočky. Teta chtěla namalovat kočku a teď už maluju třetí…a začnu rovnat rodinný archiv, který rovnám už od smrti dědečka, tj. dvacet tři let a jsem pořád na začátku.

 Loni jsem si namalovala obraz, kdysi dávno jsem něco podobného viděla, měla jsem to v hlavě několik let, ale tak nějak nebyla chuť, nálada na malování, až loni. Tak jsem to spáchala. Taková alegorie na mého občas zběsilého plynutí pozemského času… jo, stihla jsem uvařit dost skvělých jídel...říkali chlapci....takže.... neměnila bych způsob mého bytí.