Vždy vás něco překvapí

 Na část dovolené jsme se opět vrátili do Andalusie opět konkrétně do Torremolinos, což je přibližně asi patnáct až dvacet minut od Málagy. Vzhledem k tomu, že žijeme na samotě, i když pokud jste cca 600metrů od nejbližšího osídlení, a dojezd do Prahy máme cca 25 km, není to taková ta typická samota. Bylo by tedy podivné pořizovat si vedle usedlosti někde chatu, a dělat tam to, co děláte běžně. A tak si s manželem vždy vyhlídneme místo, kde se cítíme dobře, a pokud máme co prozkoumávat, nenutí nás nic, abychom změnili místo.

Jeden by řekl, že pobyt na stejném místě se pomalu stává rutinou, ale opak může být pravdou.

Například: Letadlo letos mělo mírné zpoždění a už po příletu měl můj drahý muž jen samé připomínky, které pokračovaly i na balkóně hotelu. V jeden moment jsem na něho štěkla, že už ho nehodlám poslouchat a jdu spát. Prudce jsem vstala a vyrazila dveřmi do pokoje. Jak prudce jsem vyrazila, tak prudce jsem narazila. Skleněné dveře byly zavřené. Taková bolest!!! V první chvíli jsem si myslela, že mám zlomený nos. Neměla… ani krev mi netekla, zato modřina druhý den na nose úžasná. Vzteky jsem ječela na muže, že ON je vinen mou bolestí. A TEN…TEN MŮJ MŮŽ mi řekl, že naštěstí jsou Španělé na hysterky zvyklí a že když mi to pomůže, ať si štěkám dál!

Nejsem hysterka!!! Jen jsem byla překvapená těmi dveřmi. Závěr?! Poprvé a naposled chci projít zavřenými skleněnými dveřmi! Prostě to nejde!

Druhý den chci jít běhat, beru si sportovní hodinky a nabíječku, Zdá se, že mě trefí flak!!! (v letní kuchyni jsou všechny nabíječky na jednom místě, aby se nehledaly) Mám totiž sebou nabíječku, ale nabíječku, kterou má manžel na baterku, když jde na ryby a tou si hodinky rozhodne nenabiju!!! A tak si říkám, co ještě, ještě poprvé do třetice… 

Do třetice ale asi není povinné zažít něco nepříjemného. Do třetice se týkalo moře, poprvé klidné, jen mírné vlny, voda nezčeřená, viditelnost na dno krásná, teplota osvěžující.

Válení u moře, které miluji (obě aktivity), střídáme, aby nás nenudily, s jinými činnostmi. Kromě běhu, dostanu za „úkol“ vymyslet cyklotrasu po okolí, špacír po Málaze a letos, letos navíc jsme navštívili El Caminito del Rey, což je zážitek vskutku na celý život přes 100 metrů pod vámi přes 100metrů nad vámi „boží“a navíc…přesně podle věty: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní!!!  Je to tak. Já budu z tohoto zážitku čerpat energii co nejdéle. Oproti tomu mě manžel obvinil, že jsem ho chtěla zabít. Ale když to tak uzavřeme oba máme neskutečně intenzivní zážitek na celý život.

Naštěstí dobré pivo a jídlo dělá divy, musím říci, že pivo Victoria Málaga je velmi dobré, a tak se v něm manželovo obvinění rychle rozpustilo.

Samotné Torremolinos nabízí také mnoho zajímavých a kouzelných míst. Vůbec je to příjemné místo, a ne jenom na promenádě, např. ulice San Miguel se svými obchody a schody a náměstí Plaza San Miguel s kostelíkem zasvěcených stejnému patronovy.  Češi jsou většinou ateisté, jsem si tedy vědoma, že to, co nyní napíšu, je pobaví. Při vstupu do kostelíka jsem pocítila neskutečnou lehkost bytí, kdy mě ani náhodou nenapadne, co mě napadá v posledních letech, když navštívím nějakou honosnou církevní stavbu. Ptám totiž se sama sebe, proč to není nemocnice, škola či útočiště pro potřebné?! No jo…To je ta naše rodinná hereze, týkající se poslaní církve.

Andalusie…navštívit tuto zemi bylo mým snem od doby, kdy jsem kdysi tajně sebrala matce knihu s názvem Maurové v Evropě a později na toto téma psala na základce ročníkovou práci.  Mám štěstí, že je to také země fotbalu, a tak s manželem vzájemně neprotestujeme a svorně společně navštěvujeme „ta naše“ památná místa. Já s ním fotbalové svatostánky, on se mnou místa avánějící historií.😊

Las Marques de Lario  v Málaze a náměstí  Costa de Sol

v Torremolinos... rozdíl taktrochu v cenách:)

Picasso s Avou a přáteli pořád na stejném místě

                                               Náměstí a kostel San Miguel

Co se nikdy neomrzí je ranní běh

a zasloužená snídaně na terase