Z Pohořelce na Staromák ( Jen špacír, žádný stres)

 Krásná, Praha je krásná….

Letní sezónu jsem začala intenzivním kurzem rakouštiny (tak totiž potěšíte Rakušáky – žádná němčina, ale rakouština).

Jedním z přání mé přítelkyně bylo, opět navštívit Prahu, protože „alte Prag ist am Schönste!“. To vás potěší, obzvlášť od lidí, kteří zcestují kus světa.

Stará Praha je i má srdcovka, koneckonců se to asi i v rodině dědí, a ač nejsem rodilá v Praze, jsem potomek té rodiny z dob císařství, kdy patřilo k dobrému jménu rodiny, mít dobrou adresu v Praze a usedlosti či podnik na venkově. Dost ale rodinné historie.

Od ledna jsem si opakovala němčinu týkající se staré Prahy a přemýšlela o tom, co podniknout.

Ve finále jsem došla ke třem nabídkám: 

1) Kein Stress, nur Spazieren./ Žádný stres, jen procházka

2)procházka ze Staromáku na Pražský hrad

3)(pro mě ideál, kvůli jídlu) Z Pohořelce přes Karlův most na Staromák

Vyhrály možnosti 1 a 3.

Mladší synek mi vysvětlil práci s aplikací Bolt – úžasné, myslím, že od této doby nebudu po Praze cestovat jinak než pěšky a Boltem.

Procházka Prahou mohla začít. Opět jsem si mohla osvěžit, jak je Praha genus locí, jak je jedinečná a jak, když se vám dostane pod kůži, je to navždy.

Dopoledne jsme na pohodu dorazili ke Globusu, zaparkovali a objednala jsem Bolt. Do dvou minut  byl na místě a za 20 minut jsme vystupovali na Pohořelci.

Spazier začal nezchybně, potřebovali jsme se občerstvit a do oka nám padlo kafé Cosmai.  Nemělo to chybu. Obsluha příjemná, interiér úchvatný ( plný krásných starých věcí), a toalety, to je to hlavní, na jedničku.  Takto příjemně naladěni jsme mohli pokračovat směr Černínský palác, Loretánské náměstí, Loreta sama (při líčení příběhu jsem se dost zapotila) a úchvatné 

   Hradčanské náměstí se všemi svými paláci.    

A máme tu Pražský hrad. Pražský hrad jsme jen prošli, protože buď zvládnete procházku, nebo interiéry, pokud si chcete v pohodě vše užít. 

Z Hradu jsme se rozhodli projít Jižními zahradami k ulicí Ke Hradu a pokračovat do Nerudovky. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali opět doplnit tekutiny, udělali jsme pauzu na zahrádce Zlaté hvězdy. Neuvěřitelná situace týkající se obsluhy a prostředí se opakovala jako na Pohořelci. Protože teplota stoupala, ocenili jsme rozhodnutí jít Nerudovkou dolu na Malostranské náměstí, do Mostecké a dorazit do druhého cíle, kterým byl Karlův most. Je pořád tak krásný a pořád přeplněný turisty (navíc si myslím, že kromě prodejců, jsem já a muž byli jedinými Čechy na mostě) a pohled na Hradčany… to se nedá vypovědět, obzvlášť, když vám ještě přeje počasí.

Poté se dá říci, že přišla klasika, Karlovka, Klementinum, Nová staroměstská radnice, Malé náměstí, Orloj a….a možnost mít prostor na pozdní oběd. Brali jsme první volná místa a ta padla na resturauraci White Horse, česky tedy U Bílého koníčka (mí věkoví blízcí příznivci Prahy si Bílého koníčka pamatují i z dob soudruhů 😊)

Opět pokud budu hodnotit služby restaurace- jen spokojenost.

Takto spokojeni jsem se rozhodli ukončit naši Spazier durch Prag. Poskytla jsem tedy ještě info o domu U Zvonu, paláci Kinských, Ungeltu, Týnském chrámu a na kraji Dlouhé přivolala Bolt.

Neuvěřitelné… do dvou minut jsme seděli v tágu.

Praha... v posledních letech jsem znala Prahu jenom fotbalovou, ale teď, kdy si synci už „šéfují svůj lajf“, se konečně bude moci vrátit ke své staré lásce a tou je stará Praha a "courání" po ní.