Nová posila

 

Před časem nás opustil jeden z psíků.  Vzhledem k tomu, že naši psi jsou pro nás čtyřnozí členové rodiny a předpokládám, že oni se domnívají, že my s nimi tvoříme smečku, i když jsme dost divní a nešikovní a oškliví ovčáci, byla to smutná záležitost.

 Mladší syn po čase vyslovil přání, že by chtěl štěně, že by se o něj staral a že by si s ním další psi hráli.

S manželem jsme nebyli proti, a naivně si mysleli, že když ho pověříme hledáním štěněte, tím to skončí. Špatně jsme to odhadli. My totiž zapomněli na synovu přítelkyni, a i ta chtěla psíka! A za měsíc, že byl psík nalezen.

Co dělat. Zkusila jsem tedy dotazníkovou metodu, lépe řízený rozhovor.

„Víš, že se o štěně musíš starat, jako o dítě?“

„Vím“

„Víš, že to znamená pořád a pravidelně?“

„Jasněě.“

„Že se mu musíš věnovat, krmit, utírat loužičky, když se nevyčůrá na trávník, ale do garáže, sbírat hovínka, hrát si s ním, dávat na něho pozor, aby někam nespadl, že musíš starší psy seznámit, oni si musí na něj zvyknout a další věci?“

„Nejsem přeci blbej, přeci nemáme první štěně, vím co budu dělat!“

A tak jsme si první týden v červenci přivezli štěňátko… Z Nymburku, tedy z katastru….protože Nymburk je poměrně blízko, ale když jsme se ocitli v Městci Králové a na můj dotaz zaznělo mezi poli už tam budem, šly na mě pochybnosti.

Nicméně štěně jsme přivezli.

„Přivezla sis štěňátko,“ smál se mi manžel.

„Já?! Mladí se budou starat.“

„Mami, a pohlídáš nám ho, nám vyšel ten Last Minute a my za čtyři dny letíme, a ještě musíme k Áně domů, aby si sbalila.“

„Jak říkám, přivezla sis štěňátko, no, hlavně že víš, jak se o něj starat,“ škodolibě opakoval muž.

S pohledem bohyně pomsty jsem na něj metala hromy a blesky a on jen se smál: „Já ti to říkal, že to tak dopadne.“

A tak místo klidné dovolené, vstávám každý den v 5.30 a uléhám zmordovaná péčí s hyperaktivní štěně, neutále oblemcalé od starších psů, neboť se rozhodli mu brát míru na krk a olizovat ho pomalu na každém kroku. Ono zase na oplátku strká celou tlamičku do jejich otevřených tlam a provádí ji ústní hygienu.

Vyčerpaná pozorováním a vybzikaná seznamovacími manévry psů, kteří mě viditelně nechápou, jsem se těšila, jak mládě předám jeho“ rodičům“.

„Mami, díky a prosím tě, my teď oba ještě budem chodit do práce, tak jestli bys ho ohlídala.“

Než jsem něco stihla říci, muž opět rádoby vtipně poznamenal:“No, vidíš, studenti a chodí do práce, to je chválihodné, že?!“

„Tak určitě….“suše jsem poznamenala a otevřela lahev bílého.

V této situaci je pochopitelné, že potřebuji vydatnou snídani.(škvarky nejsou české, ale maďarské, ale to je jedno)