Běžné radosti- 2. část.

  Jaký je jeden rozdíl mezi dospělým a dítětem? V ČASE!  Dospělý si vzdychne: „To už jen tři dny do dovolené?!“  Dítě zklamaně: „Ach jo, ještě tři dny do prázdnin!“

Jako by přibývající číslo narozenin zvyšovalo rychlost času.

A tak se mi k mé nelibosti zdá, že se ze mě stává sprinterka, aniž bych chtěla.  Mám málo času, hodně práce. Hodně práce v zaměstnání, hodně práce se svým „podnikem“ .  neskutečně toužím po dovolené, ale zatím marně.

Tedy se utěšuji drobnými radostmi všedního dne a nabízím je pro potěšení i vám.

Tak zaprvé je třeba se najíst. Podle prvorepublikové kuchařky po babičce jsem „uklohnila“ poprvé koprovku a světe div se, sklidila jsem pochvalu od manžela a hlavně….hlavně od mé matky

Využila jsem možnost návštěvy Technického muzea, ale musím konstatovat, že neměla to kouzlo, jako když jsem ji navštívila s dědečkem v roce X. Víkend se poté nesl v návštěvě fotbalových zápasů synků..

Dále nás konečně navštívil Štefan. Sice asi není ze Slovenska, ale jako každý rok u nás přistál, posral mi parapet, sežral psům nedojedené žrádlo a za tři dny odletěl. ( Štefani jsou všichni holubi u nás přistávající, asi je tu nějaké genus locus. Přistanou každý rok už léta)

Hektické dny pokračovaly…. A vyvrcholily návštěvou divadla Palace v Praze. Evi, díky za typ, Vedlejší účinky stály za to a náš dámský VIP klub si to užil. A to ještě s nadstavbou, neboť v Opletalce byla připravena neskutečná krása, kterou jsme všechny nafotily a poslaly našim „mačomenům“, aby konečně zjistili, jak je fajn chodit do divadla.

A zatím poslední….letos po letech se mi podařilo vychytat moment  na sběr lípového květu, a to do slova a do písmene. Půl hodiny na to přišla „babka“ a smáčela kde co.

Týden je zakončen úlovkem sumce ( od 15.6. se může i na dravce) a mě čeká jeho grilování, nebo darování. Myslím, že budeme darovat, máme totiž jiné plány.