Vzala jsem si dovolenou. Jen tak.

 

Vzala jsem si dovolenou. Jen tak.

Pracovní věci nedělám jen tak, v této oblasti se projevuji jako nepříjemná osoba, která má ráda vše v pořádku a totéž očekává od ostatních. Proto i dovolenou oznámím včas a než odejdu, chci mít tzv. čistý stůl.

 Nějak jsem si ale všimla, že někteří zaměstnanci se naučili celkem dobře v poslední době proplouvat tímto obdobím tak, že je přestávám potkávat, neboť tráví čas v karanténě z důvodu, že po pár dnech v práci oznámí významný kontakt a člověk je opět nevidí. Zajímavé je, že jde o tytéž osoby.

Je to sice věc, kterou neovlivním, ale jejich přístup mi vadí. Proč já stará, opravuji zkušená harcovnice bych měla dodělávat práci za někoho, kdo by ji mohl v možnostech home-officu zvládnout z domova. Proto jsem i na otázku mladého kolegy, zda je nutné si dovolenou v této chvíli brát, právě se vrátil z karantény, odpověděla: „Je to nutné! A vezmu si další! A jestli už nemáš jiný dotaz, tak zavři za sebou dveře, ať tu nejsi déle než pět minut, nechci mít epidemiologicky významný kontakt!“

Kolega odešel s kyselým gesichtem a moje mladá kolegyně, která je naštěstí stejného ražení, mi s úsměve řekla: Víš, že tě všude pomluví, jaká jsi kráva! Ale lépe bych to neřekla.“

„Vím, a je mi to jedno, protože tenhleten je zrovna z těch, o kterých se ví, že má vedlejšák a tady je jen proto, aby se nemusel starat o pojištění.“

A tak jsem si vzala dovolenou a odjela si zalyžovat, pracovní mobil jsem vypla a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Doporučuji vřele všem.