Obyčejné vzpomínky

Má milá Paměti,

dlouho jsem se rozmýšlela, zda Ti mám napsat, ale protože doba se mění, lidé se mění, a to bohužel jinak než jsem si představovala… je to ten hlavní důvod, abych se Ti po letech konečně odhodlala ozvat.

Dnes je 28. 10.2018. Sto let od vyhlášení Československé republiky, republiky, která vznikla jako jeden z nástupnických státu poraženého Rakouska-Uherska a nerozpadla se jen díky neskutečnému úsilí, odhodlanosti, statečnosti a hlavně…. připravenosti hlavních aktérů jejího vzniku.

Sto let. Krásné číslo…alespoň pro mě.

Vzpomínáš si ještě, co si mysleli někteří členové rodiny o vzniku republiky a jak ji oslavovali v blízké vesnici a městečku?

Moje babička mi vyprávěla, že když se z Prahy rozletěla zpráva o vyhlášení vzniku republiky, vypukla po celé vesnici neskutečná radost. Večer byl uspořádán průvod. Ve vesnici byli náhodou hostující komedianti-hudebníci, kteří vyhrávali pro radost….Děti nad strání vykřikovaly: "Jak je ti Rakousko???" A ozvěna odpovídala: " Ouzko, ouzko….."

S babičkou jsem na stráň chodila, obě dvě jsme křičely a čekaly na ozvěnu. Jako malá holka jsem měla radost z ozvěny. Význam jsem pochopila o mnoho let později.

Jiný příbuzný žijící v blízkém městečku s nadšením vypravoval o tom, že když v pozdních odpoledních hodinách došly zprávy z Prahy, obyvatelé se ihned dali do odstraňování symbolů Rakouska - Uherska, což pokračovalo i druhý den, kdy byl uspořádán pohřeb starému Rakousku s hudbou a mrtvolou, tou byly rakouské symboly, a v truhle bylo všechno vhozeno do řeky u mlýna.

Mí předkové svou podstatou většinou patřili k patriotům, účastnili se 1. světové války, byli v legiích, neměli lehký život, a aby dosáhli svého úspěchu, museli tvrdě pracovat, a přesto vznik republiky z hlediska obchodního je nijak nepotěšil, vzhledem k tomu, že jejich obchodní cesty vedli často i do jiných částí Rakouska-Uherska než po Čechách, Moravě a Slezsku.

Nicméně i s touto situací se dokázali vyrovnat a být prospěšní novému státu.

Oslav 28.10.2018 se účastnili snad všichni, i když by bylo zajímavé zjistit, do jaké míry lidé oslavovali vznik Československa a do jaké míry si lidé mohli konečně oddychnout a radovat se, že skončilo čtyřleté utrpení, které zasáhlo všechny.

A když tak pozoruji dění kolem sebe, stále častěji mi v poslední době zní v uších slova, která můj dědeček ke konci svého života často připomínal: " Můj otec vždycky říkal, že tak jak se oni měli do roku 1914, tak my se nikdy mít nebudeme…."

S pozdravem.

Cihelna.