V cihelně - na vlně života

 I když jako dítě, co se týká zimních dovolených, jsem byla odkojena Pecí pod Sněžkou., jako „mladá“ paní, matka a nyní i „zralá" paní“, je mou srdcovou záležitostí Špindlerův Mlýn jak v zimě, tak i létě. Ach, léto, budiž pochváleno. Po několik let jsme se potulovaly (Já a členky VIP klubu Expedice), po polské straně a odtud obdivovaly Krkonoše. Letos jsme se rozhodly dorazit do našeho tradičního cíle, Luční boudy, po české stezkách. Trasa byla jasná. Vyjet lanovkou na Pláně a poté se vydat směr Luční bouda. Byla to docela výzva, neboť v té době majitelka Luční měla spory s ochránci, ale prý by měla být restaurace na rezervačku přístupná. Bože, to byla nostalgie…. Klínovky, pamatuješ, jak jsme se tady jako holky ztratily?   Chalupa na rozc estí….vzpomínáš si, jaká to byla kůča, a když bylo hodně sněhu a mlha nedala se najít?  Mně se teda stará Výrovka líbila víc, byl to takový prohřátý pelech, no, co naděláš… doba si žádá změnu… A tak jsme stoupal...