V cihelně - na vlně života

    Včerejší probuzení stálo zato! Leden, jak má být. Napadlo kolem 15 cm sněhu, nádhera! A sníh, nesníh, ranní běh to bude pohádka, jsem si myslela.    To mě ale nenapadlo, že můj muž si v euforii vzpomene na zimní fotbalové galeje pod trenérem Hlouškem z pohádky se pro běh s výzvou. Chvílemi jsem byla jako mažoretka po sezóně, která zvedá kolena až k bradě.   Běžela jsem za ním jako buldok za chrtem. Výškový a váhový rozdíl mezi mnou a mužem v hlubokém sněhu byl znát. Ve finále však paráda… nikde nikdo… ani stopy zvěře… jen naše…a ten klid.                                                       ...jezero hladké v křovinách stinných... Dnes je sice slunečný den, ale fouká, to nesnáším, a i když jsem už nebyla jako polágrista, musím říci, že včera to byla pravá pohádka….zima a leden, jak má být. ...